K úmrtí pana docenta Ing. Jiřího Čmolíka, CSc.
Docent Jiří Čmolík se narodil 21. 11. 1940 na Kladně. Dětská a středoškolská léta prožil v Karlových Varech, kde v roce 1957, tehdy na Jedenáctileté střední škole maturoval. Po maturitě vedla přímá cesta na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, Fakultu potravinářské a biochemické technologie, kterou na specializaci technologie mléka a tuků úspěšně dokončil v roce 1962.
Ihned po absolvování VŠCHT, v srpnu 1962, nastupuje do tehdejších Severočeských tukových závodů v Ústí nad Labem (později Setuza a. s.). Jako technolog provozu měl možnost se seznámit s problematikou, technickou a technologickou úrovní tohoto největšího podniku tukového průmyslu. Od roku 1971 byl, jako vedoucí útvaru technického rozvoje, přímo spoluzodpovědný za technologickou úroveň a její další směrování; v 80. letech jako technický ředitel a posléze ředitel podniku. V roce 1988, po závažném onemocnění, se vrací do útvaru technického rozvoje a výzkumu, kde setrval až do odchodu do důchodu.
Jiří Čmolík patřil k osobnostem, pro které cílené celoživotní vzdělávání, sebevzdělávání, bylo nejen samozřejmostí, ale přímo životní potřebou. Nejen jeho učitelé na VŠ, ale i jeho spolužáci jej považovali za studijní typ. Vedle svého zaměstnání tak v letech 1967 – 1972 jako externí aspirant absolvoval vědeckou přípravu, což dnes nazýváme doktorským studijním programem, a v roce 1972 obhájil na VŠCHT v Praze kandidátskou disertační práci z oblasti oleochemie – „Základní vlastnosti disperzních soustav směsí vyšších mastných kyselin a jejich význam v průmyslovém procesu výroby technické kyseliny stearové a olejové na odstředivkách“. Se svou alma mater byl pak v nepřetržitém odborném kontaktu do posledních chvil svého života. Odborně spolupracoval s tehdejším Ústavem chemie a analýzy potravin a s Ústavem technologie mléka a tuků. Dovedl velmi úzce spojovat technický rozvoj průmyslového podniku s výchovou mladé generace. Řada z nás, dnes absolventů specializace technologie mléka a tuků, měla možnost pod jeho odborným vedením, splnit povinnou odbornou stáž. Témata byla vždy zaměřena na řešení konkrétních technologických nebo analytických problémů, rádi na tyto stáže vzpomínáme jako bývalí studenti a později jako asistenti.
Bylo i jeho zásluhou, že technický a technologický stav tehdy největšího závodu tukového průmyslu reflektoval aktuální vývoj ve světě. Po dobu jeho působení ve firmě došlo ke dvěma kompletním modernizacím, komplexním obměnám šnekových lisů a extraktorů surovárny podniku. Podobný vývoj probíhal v rafinerii, kdy počátkem 70. let byly šaržové technologie nahrazovány nejmodernějšími kontinuálními, jako bylo kontinuální odkyselování fy Westfalia nebo kontinuální deodorace fy Bernardini. Tyto technologie pak byly v 90. letech nahrazeny současnou technologií fyzikální rafinace. Podobným způsobem byly rozvíjeny technologie výroby mastných kyselin. Na problematiku separace disperzí krystalů kyseliny stearové od kapének kyseliny olejové se i zaměřil ve své disertační práci. Bylo jeho zásluhou, že v 80. letech byla uvedena do provozu moderní kontinuální technologie hydrolýzy tuků, základ výroby mastných kyselin a dalších derivátů v tehdejším Československu.
Na pozadí technického vývoje došlo kolem roku 1980 k zásadní změně ve skladbě olejnin, kdy hlavní olejninou se stává řepka olejka s nízkým obsahem kyseliny erukové a postupně přicházely nové odrůdy s klesajícím obsahem glukosinolátů. Důsledky této změny zasáhly celý sektor tukových potravin, včetně například výroby cukrovinek a výroby krmiv. S přechodem na novou surovinu bylo třeba řešit řadu problémů, které, viděno pohledem spotřebitele, se promítaly do oxidační stability oleje, z něho vyráběných ztužených tuků a do struktury a textury margarínů a pokrmových tuků. Řadu těchto otázek řešil doc. Čmolík s odborníky z akademické sféry. Oba jmenované ústavy VŠCHT Praha se spolupodílely na řešení oxidační stabilizace olejů a chemické modifikace oleje cestou hydrogenace. Problematiku struktury a textury tukových výrobků začal řešit s Ústavem pro hydrodynamiku tehdejší ČSAV. Vyústění trpělivé, pečlivé a systematické odborné práce doc. Čmolíka a jeho spolupracovníků je možné ve zkratce dokumentovat na vývoji kvality oleje, když ji promítneme do jednoho parametru – do záruční doby, která vzrostla z 3-4 měsíců v 70. letech na 5 po roce 1990 a na 12 a více měsíců po roce 2000.
Ze spolupráce s akademickou sférou vznikla řada odborných a vědeckých prací, a tak v roce 1992 podává Jiří Čmolík na VŠCHT v Praze habilitační práci na téma „Získávání a využití řepkového oleje“. Na vysoké škole pak po více jak 20 let přednášel oleochemickou část z technologie tuků. Z jeho aktivit bych nejvíce vyzdvihl jeho nezastupitelnou roli oponenta, jednak závěrečných a habilitačních prací na VŠCHT, a dále pro vědecké časopisy – zejména pro European Journal of Lipid Science and Technology, European Food Research and Technology a pro domácí Czech Journal of Food Sciences.
Jiří Čmolík byl od roku 1974 členem ČSCH a dlouholetým členem výboru Odborné skupiny pro tuky, detergenty a kosmetickou chemii, od roku 1991 pak členem American Oil Chemists Society. Odborná skupina ČSCH v roce 2000 ocenila jeho přínos udělením Pamětní medaile Vítězslava Veselého.
Jiří Čmolík odešel 9. 3. 2022. Můžeme říci, že nejenom my jsme měli to štěstí, že jsme se s ním mohli setkávat při nejrůznějších pracovních a odborných příležitostech. Byl nám učitelem, mj. oponentem našich závěrečných prací, a nakonec kolegou, na kterého jsme se mohli vždy spolehnout. Budeme na něj vždy s úctou vzpomínat.
Vladimír Filip, Jan Kyselka